AK Mladá Boleslav

V Aeroklubu Mladá Boleslav se snažíme, aby letiště nebylo jen místem provozu, ale především živým prostorem pro lidi, které spojuje zájem o létání. Věnujeme se plachtařskému i motorovému létání, pravidelnému klubovému provozu, výcviku nových pilotů i sportovní činnosti. Současně chceme být otevření také veřejnosti a ukazovat, že létání není vzdálený svět pro vyvolené, ale krásná a dostupná zkušenost pro každého, kdo k němu má vztah.

Důležitou součástí naší činnosti je výcvik. Předáváme zkušenosti novým zájemcům o létání a vytváříme podmínky pro to, aby se mohli postupně stát samostatnými piloty. Zároveň myslíme i na to, aby byl výcvik co nejotevřenější. Pro základní plachtařský výcvik brzy nasadíme kluzák ASK-21B, který už je objednaný a v nejbližší době bude na letišti. Jeho výhodou je, že se dá jednoduchou úpravou přizpůsobit pro ruční řízení. Díky tomu se můžeme věnovat také létání s hendikepovanými a jejich výcviku, což považujeme za přirozenou a důležitou součást moderního aeroklubu.

Vedle výcviku žije aeroklub i sportem a akcemi, které mají přesah navenek. Naši piloti se účastní soutěží a reprezentují klub doma i v zahraničí, zároveň ale nezůstáváme uzavření sami do sebe. Pořádáme a podporujeme akce, které přibližují letectví veřejnosti, a nabízíme také vyhlídkové a seznamovací lety pro ty, kteří si chtějí atmosféru letiště a pocit z letu vyzkoušet na vlastní kůži.

Mladá Boleslav je s létáním spojena déle než jedno století a její letecká historie je od začátku propojena s automobilkou Laurin & Klement. Na počátku 20. století u ní pracoval konstruktér a automobilový závodník Otto Hieronimus. Navrhl jeden z prvních leteckých motorů v Rakousku-Uhersku a nechal jej vyrobit právě v Mladé Boleslavi. V dubnu 1910 s tímto motorem vzlétl v letounu Blériot na závodišti v pražské Chuchli, později létal také na vojenském cvičišti Radouč nad Mladou Boleslaví.

Nejznámějším mladoboleslavským průkopníkem se stal Metoděj Vlach. Jako dvaadvacetiletý zaměstnanec Laurin & Klement začal roku 1909 stavět vlastní letadla. První pokusy se od země odpoutávaly jen na okamžik, ale Vlach se nevzdal. Společně s přáteli postavil jednoplošník vlastní konstrukce, poháněný upraveným motorem Laurin & Klement; celý letoun vznikl z domácích materiálů, jen potah křídel a ocasních ploch byl zakoupen.

Dne 8. listopadu 1912 s ním na Radouči uskutečnil sedm letů dlouhých zhruba 300 až 600 metrů; při posledním z nich letoun poškodil. Na tehdejší dobu šlo o mimořádný úspěch — Vlach se stal jedním z prvních Čechů, kteří dokázali letadlo navrhnout, postavit i vlastními silami pilotovat. V pokusech pokračoval až do vypuknutí první světové války, kdy letoun rozebral a vypůjčený motor vrátil do továrny.

Po vzniku Československa se letectví začalo rychle rozvíjet. Už na podzim roku 1919 se na Radouči uskutečnil první poválečný letecký den. Zásadním mezníkem však bylo založení místní skupiny Masarykovy letecké ligy dne 10. dubna 1926. Ustavující schůze se zúčastnilo 182 lidí a prvním předsedou byl zvolen Václav Klement, spoluzakladatel automobilky. Právě od této události se počítá tradice organizovaného sportovního létání v Mladé Boleslavi.

Mladá Boleslav byla v té době spojena nejen s letci, ale i s výrobou leteckých motorů. V letech 1925 až 1927 se zde licenčně vyráběly výkonné dvanáctiválce Lorraine-Dietrich; jeden z nich poháněl letoun Šmolík Š-16 při dálkovém letu z Prahy do Tokia v roce 1927.

Velkou roli hrála tehdejší Zemská průmyslová škola. V roce 1930 zde vzniklo oddělení pro letecké mechaniky a studenti ve školních dílnách stavěli kluzáky. O rok později vznikl modelářský odbor, v roce 1932 také odbor plachtařský. Na Radouči se létalo s jednoduchými školními kluzáky. Protože zde zpočátku nebyl hangár, musela se letadla před každým létáním přivézt ze školy, sestavit a po skončení znovu rozebrat. Později byla uložena v kůlně poblíž a v říjnu 1937 byl na Radouči dokončen skutečný hangár.

Rovinatá Radouč ale nestačila na všechny druhy plachtařského výcviku — zkoušky se musely létat ze svahu. Mladoboleslavští letci proto našli vhodný terén na Chlumu u Nepřevázky, několik kilometrů jihovýchodně od města, a v roce 1936 zde vybudovali plachtařské letiště s hangárem. Startovalo se z místa přibližně 130 metrů nad přistávací plochou.

V době mobilizace roku 1938 získala Radouč také vojenský význam a operovala odtud pozorovací letka vybavená letouny Letov Š-328. Dne 23. září 1938 se jeden z těchto letounů při přiblížení na přistání zřítil a oba členové posádky zahynuli.

Po příchodu německé armády byla motorová letadla zabavena. Výcvik na kluzácích ještě krátce pokračoval pod vedením průmyslové školy, ale na začátku roku 1940 skončil. Během války se nelétalo a neudržovaný hangár na Radouči zchátral, až se propadla jeho střecha.

Po skončení války se místní nadšenci rychle pustili do obnovy. Podařilo se dát dohromady dva kluzáky a díky nákladnímu autu zapůjčenému městem získal aeroklub jako dar i kluzák SG-38, větroň GB-IIb a Olympii. Členové si svépomocí postavili naviják, v roce 1946 přibyl kluzák ŠK-38 Komár. Když už nebylo možné dále používat Radouč, vrátili se plachtaři na Chlum, kde upravili předválečný průsek v lese. V roce 1947 zde Jaroslav Zahrádka s větroněm GB-IIb vydržel ve vzduchu 1 hodinu a 23 minut a splnil tak sen mladoboleslavských plachtařů.

Brzy bylo jasné, že svahové letiště nemůže stačit rostoucím potřebám aeroklubu, a začalo se hledat místo pro nové rovinné letiště. V roce 1948 začal vznikat dnešní letištní areál na Belvedéru a s ním Dělnický aeroklub AZNP. Členové rozebrali hangár na Chlumu a znovu jej postavili na novém letišti; další hangár vznikl z materiálu získaného z válkou poškozené automobilky. První zázemí bylo velmi skromné — jako klubovna sloužil starý autobusový vlek. Postupně přibývala letadla, mezi nimi větroně Krajánek, Šohaj a Kmotr nebo motorové stroje Praga E-114 Baby a Z-381.

V roce 1950 nastoupil první profesionální náčelník Antonín Tyrner a první placený mechanik Rudolf Vítek. Rozvíjelo se termické létání a první delší přelety. Téhož roku však klub postihla tragická nehoda, při níž během prvomájové slavnosti zahynuli Antonín Tyrner a Bedřich Kcheml.

Od roku 1952 bylo letiště součástí Svazarmu a stalo se sídlem krajského aeroklubu. Výcvik byl tehdy úzce spojen s přípravou budoucích vojenských pilotů, parašutistů a dalších leteckých odborností. V roce 1956 postavila armáda na letišti velký hangár, který slouží dodnes, a od roku 1967 se provoz rozšířil také o vrtulníkový výcvik.

Významnou součástí boleslavského letectví bylo i letecké modelářství. V roce 1957 hostila Mladá Boleslav mistrovství světa leteckých modelářů, kterého se zúčastnily týmy z dvaceti zemí; československý reprezentant Josef Sladký zde získal titul mistra světa v rychlostní kategorii.

V sedmdesátých letech proslavila Mladou Boleslav akrobatická skupina létající na čtyřech letounech Let C-11, československé verzi sovětského Jakovleva Jak-11. Skupinu vedl Jaroslav Rákos a její piloti předváděli přesnou skupinovou akrobacii na leteckých dnech doma i v zahraničí. C-11 byly výkonné a na pilotáž náročné stroje; poslední z nich dolétaly v Mladé Boleslavi v roce 1977.

Po zániku Svazarmu se Aeroklub Mladá Boleslav osamostatnil. Vedle tradičního plachtění a motorového létání se začalo rychle rozvíjet ultralehké létání, pro které byly postaveny další hangáry. Obnovily se sportovní soutěže, letecké dny a další akce pro veřejnost.

Na začátku nového tisíciletí se pozornost znovu obrátila k leteckým průkopníkům. V roce 2001 vznikl Nadační fond letadla Metoděje Vlacha a o rok později poprvé vzlétla létající replika Vlachova jednoplošníku v měřítku 1:1. S replikou začala také tradice dobových leteckých dnů Historical AirShow. Na letišti postupně vznikla celá skupina dalších replik a historických letadel, o jejichž provoz se stará nadační fond společně s Historical Flying Clubem, aeroklubem a řadou dobrovolníků.

V roce 2015 bylo přímo u letiště otevřeno Letecké muzeum Metoděje Vlacha, pobočka Muzea Mladoboleslavska. Moderní budova připomínající tvar letadla ukrývá historické stroje, repliky, letecké motory a další exponáty. Většina zdejších letadel je stále schopná letu a veřejnost je může vídat při pravidelných ukázkách a leteckých dnech.

Dnešní letiště Mladá Boleslav, označené kódem LKMB, tak spojuje několik podob létání. Vedle sebe zde působí aeroklub, historická letadla, muzeum i další letečtí provozovatelé. Pokračuje motorové a bezmotorové létání, letecký výcvik, soutěže i akce pro veřejnost.

Od prvních Vlachových poskoků na Radouči přes plachtaře na Chlumu až po dnešní živé letiště se změnila technika, organizace i podmínky létání. Základ však zůstal stejný: nadšení lidí, kteří chtějí létat, starat se o letadla a předávat tuto tradici dalším generacím.